kostires na Blog.cz

VAJÍČKOVÁ BITVA

Máti pořád vzdychá: "Vánoce, pak Velikonoce, pak zase prázdniny, bože, jak ten čas letí…" Já ji nechápu, pořád si říkám: "Kdy už konečně budou Vánoce, kdy už konečně budou Velikonoce?!" A o prázdninách radši nepřemýšlím, jsou v nedohlednu…

Velikonoce, ty už ale přišly - konečně. Nevím, kde se poflakovaly, měly tady být už, myslím, hned po Vánocích a skončit by mohly až 30. června. To by bylo! No, ale i maličkost potěší a je třeba ji vychutnat do poslední kapičky a minutečky.

My flekáči jsme takoví labužníci, vychutnáváme a vychutnáváme. Nejdřív jsme si vychutnali to, že jsme všechny ženský, mladý i starý, zlili tak, že strávily svátky jara v koupelně. My jsme si zatím pochutnávali na salátech, šunkách a koláčcích. Jelikož nás neměl kdo sledovat, vždyť ženských jsme se zbavili a otcové byli taky na tahu, lupli jsme si tajně vaječného koňáčku.

Nakonec jsme skončili v parku. Igelitky jsme měli plné čokoládových zajíců a vařených vajec. V kapsách nám cinkaly i prašule. Chvíli jsme oddychovali na lavičkách, když najednou bác. Někdo trefil Deža vejcem do hlavy. A to věru Dežo nemá rád, probíral se sice po koňáčku těžko, ale velmi rychle zjistil, že v parku není nikdo, jen my flekáči. Moc se nebabral vybíráním vajec z igelitky, jen ji s vražedným pohledem zavázal na dva námořnické uzly a docela nečekaně nás začal mlátit hlava nehlava. Dežo si rozdělil výslužku do dvou tašek. Do jedné sbíral vařená vejce pro mámu a do druhé čokoládky pro sebe. Když je člověk přejezený, unavený a ještě naštvaný, málokdy stačí přemýšlet. A tak ani Dežo to nestačil.

Po Dežových několikrát zopakovaných úderech igelitkou nám po hlavách začalo něco stékat. Nejdřív jsme si mysleli, že je to krev, protože Dežo silou nešetřil. Ale potom, když nás první hrůza opustila, jsme zjistili, že to, co nám stéká na sváteční šaty, má jakousi jinou barvu - žlutohnědou. Že by zkažená vejce? Vůně byla ale docela příjemná, žádný smrad. No a pak nám to došlo. Dežo ve zlosti vzal nesprávnou igelitku. Nerozmlátil nám o hlavu vařená vejce, ale ta plněná čokoládová. Ulepení jsme byli tedy parádně. Nakonec jsme v té koupelně byli déle než ženský, ale aspoň jsme se při tom umývání stihli usmířit.

Z Velikonoc měla největší radost Dežova máma, které zůstala celá vejce, a nakonec se radoval i Dežo, se kterým jsme se o ta naše - čokoládová - bratrsky podělili.